2. část - První řecký den

12. července 2010 v 20:12 |  Sex on the beach


Z toho nic nedělání jsem se tak unavila, že jsem na pár minut zamhouřila oči. Pak mě ale probudili rodiče:
"Lindo, tak kde jsi? Řekli jsme si jasně, že si jen dáme tašky do pokojů a jdeme k vodě, ne?"
Pomalu jsem otevřela oči a znuděně zvolala:
"No jo už jdu, klidně jděte napřed." Nijak jsem nespěchala. Pláž byla naštěstí jen kousek od chaty.

V areálu, kde jsme bydleli, bylo takových chat víc, každá měla různý počet pokojů a uprostřed ta největší a se dvěma patry patřila majitelům těchto prostor. Tam budeme docházet na večeře a do sociálního zařízení, zejména do sprchy, protože záchod a umyvadlo má každá chatka, ovšem po pár dnech už se od tam line nepříjemný zápach. Dále jsou vybaveny malou kuchyňkou, abychom během dne neumřeli hladem. Dnes na nás čeká ta honosná hostina. To se zas budou všichni okolo divit co se děje, protože stálými "zákazníky" jsme tam prakticky jen my, nikdo není takový blázen, aby jezdil pořád na to samé místo. A právě kvůli jídlu se tady tátovi líbí, no jo hlava rodiny ta se musí poslouchat.

Tak jsem konečně dorazila za rodiči, měli pro mě už připravené lehátko s ručníkem.
"Kde jsi byla tak dlouho?" ptala se mamka.
"Vždyť víš, že jsem jsem nechtěla jet, tak na co bych se hned hrnula k vodě." odpálkovala jsem ji. To stačilo na to, aby se věnovala zase lelkování na lehátku. Já jsem se namazala opalovacím krémem a na chvíli se přidala k lidem ležícím na pláži. Moc jich tu nebylo. Za hodinu a půl mamka začala šustit sáčkem a já jsem se na ní vyčítavě podívala. Vyrušila mě z mého snění a to je velmi opovážlivé. Ale když jsem viděla, že vytahuje housku se salámem, usmála jsem se na ni.
"Bude ti to stačit?"
"Určitě. Hlavně před TOU hostinou." Byla připravená na 8 hodinu večerní.
Tak jsme ještě pár hodin jen tak leželi, sem tam jsme se smočili v moři. Dokonce mě táta chtěl utopit. Nebo se o to aspoň pokoušel, jako každý rok. Řeknu vám, ta voda je čím dál tím slanější. Blé. Na oplátku jsem na něj začala cákat vodu, protože stejný způsobem, který na mě použil, bych asi neuspěla, takovou sílu nemám.

Dvě hodiny před večeří jsme se přesunuli do chatky. Došla jsem se vysprchovat a pak jsem se trošku namalovala a učesala, abych nevypadala jako bych právě vyšla z džungle.

Přišli jsme do místnosti, kde jsme bylo prostřeno několik stolů s různorodou škálou pokrmů. Jak jsem to viděla, zaměřila jsem se raději jen na jeden druh, protože tolik jídla ve mně vyvolávalo výčitky svědomí, že se nemám přecpávat. Každý jsme si vybral na co jsme měli chuť, no já měla tu nejmenší porci. Rodiče si labužně pochutnávali po mořských plodech a já jsem dala přednost salátku. Za chvíli jsme ho měla snědený a tak jsem jen seděla se složenýma rukama v klíně a čekala až přestane mamka s taťkou jíst a budu moct odejít. Trvalo to nějak dlouho. Táta si všiml, že už ani nevím jak se mám posadit, tak se mě zeptal, zda se nechci jít projít k pláži. Samozřejmě jsem hned souhlasila, že je to dobrý nápad, že mě to nenapadlo dřív!

Zabouchla jsem za sebou dveře a vyrazila k pláži, bylo velmi příjemně. Slunce už skoro bylo za horami a tak jsem si pospíšila, abych si ten západ užila přímo u moře. Potom jsem se rozhodla podívat se zda mi voda nevyplavila nějakou mušli či ulitu, kterou ještě nemáme. Šla jsem po břehu se sklopenou hlavou a kde nic tu nic. Ani nevím jak daleko jsem šla, když v tom jsem zahlédla velmi krásný kámen. Sehnula jsem se pro něj a pak už se konečně narovnala. Jaké to bylo překvapení, když jsem před sebou uviděla nějakého kluka.

Moje oči na něj koukaly jako na svatý obrázek, trošku mžouraly, protože bylo už šero. Po pár vteřinách jsem se odvážila první promluvit:
"Ahoj. Jak dlouho tu takhle přede mnou stojíš?"
"No aby som pravdu povedal, pozorujem Ťa už od tamtej zákruty, čakal som, kedy na mňa narazíš." zasmál se.
Hodila jsem na něj ublížený pohled. Ze mě se srandu nikdo dělat nebude. "To jsi nemohl něco říct?"
"Ale dievča, já som Ti nechcel ublížiť. Prepáč mi to." pohladil mě po vlasech.
A pak mi to došlo. Slovák? Uhh to nee, na ty mám slabost. Musím zjistit, kdo to je.

Pokusila jsem se mu zahledět do očí, zda to myslel upřímně vážně. I přes tu tmu bylo očividné, že se třpytí. Přehodnotila jsem své chování a s úsměvem jsem mu dala najevo, že se nic neděje.

Když jsem chtěla znova otevřít ústa, zrovna jsem z dálky uslyšela jak někdo volá.
"Prepáč, ale už budem musieť ísť, rád som Ťa spoznal, dúfám, že sa vidíme čoskoro." Dal mi na tvář polibek na rozloučenou a utíkal pryč.

Zůstala jsem tam stát jako opařená. Vždyť nevím ani jeho jméno, ani nevím zda je ubytovaný tady někde poblíž, jak ho potom můžu někdy ještě potkat? Ráda bych si s ním popovídala víc, škoda, že už musel jít. Míchaly se ve mně všechny možné pocity, střídaly se ve mně jako roční období.

Zahloubaně jsem se vracela domů. Že by svítalo na lepší časy a s předem jasné nudné dovolené se vyklubala velmi zajímavá a příjemná dovolená? Jen ho najít, ale kde?


12.7.2010
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anca lamat anca lamat | 12. července 2010 v 20:30 | Reagovat

cim dal ti vic a vic napinevejsi...:)

2 Adélka:-) Adélka:-) | 12. července 2010 v 21:13 | Reagovat

anca lamat: taky si myslím :)

3 _Markéétka_ _Markéétka_ | 12. července 2010 v 22:11 | Reagovat

Zuzi geniální :))) už se těšim až se začne víc bavit s Mirem

4 vendulaa18 vendulaa18 | 13. července 2010 v 11:15 | Reagovat

Zuzko moc krásný a těšíím se na další díl. Moc dobře píšeš je to kráásnýý :-)  :-)  :-)  :-)

5 Nikys Nikys | 13. července 2010 v 14:50 | Reagovat

krásné těším se na pokráčko :-)  :-)

6 Esti Esti | E-mail | 14. července 2010 v 4:01 | Reagovat

Takhle ve 4 ráno si přečíst Tvé sny.... to je teda budíček O_O
Holka, já mít 18 jako Ty, tak na tu kouzelnou pláž s oním pánem začnu i věřit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.