4. část - Nezávazné povídání

9. ledna 2012 v 19:29 |  Sex on the beach

"Ty si také zvedavé dievča ... Hej, ti chalani na tej pláži sú ozaj moji kamaráti, prišli si tu zablbnúť a užiť si prázdniny :) No aj ja, ale všetkého s mierou. Mam rád svoj kľud a čas od času potrebujem byť sám so sebou ... aj preto som si to tu, kde teraz sedíme, zariadil, aby som mal kde premýšľať ... už som tu pár dní a veľmi som si to tu obľúbil, za svoj život som nebol veľakrát u more, ale keď tak jedine Grécko ... jednou by som sa, ale chcel pozrieť aj niekam ďalej ..." chvilku se zasnil a já poznala, že přemýšlí o tom, zda se moc nerozpovídal. Přece jenom mě zná jen chvilku a je možné, že už se nikdy neuvidíme. Tak jsem ho pobídla: "Jen povídej dál, moc krásně se mi to poslouchá :)" opřela jsem se mu o rameno a trochu jsem se zaklonila, abych viděla, jak se tváří. Čekala jsem, že se třeba usměje nebo tak, ale jeho reakce byla pro mě nečekaná. Objal mě a přisunul si mě blíž k sobě. Neuvěřitelná energie mnou projela, úplně jsem se zachvěla.
"Linda, ty sa celá trasieš, požičiam ti aj môj uterák, dobre?"
"Ale ..." než jsem stačila něco říct, už jsem měla kolem sebe další vrstvu ručníku.
"Lepšie nie?" usmál se na mě.

Pod těmi dvěma osuškami v 40 °C mi začalo být nesnesitelné teplo a tak jsem ze sebe soukala zpod objetí Mira, jednu vrstvu po druhé. Dokonce se mi podařilo shodit i jedno ramínko od plavek. Miro si toho všiml a pohotově mi ho vrátil zpět.
"Už je ti teplo dievčatko?" zazubil se.
"Ano teplo, dědečku Mrazíku, teplo." Potom co jsem to dopověděla, jsme se málem oba dva smíchy poskládali na zem.

Když jsme se uklidnili, tak jsem prohodila nevinnou otázku: "Tak kdepak jsme to skončili?"
Miro dělal, jak se strašně zamýšlí nad odpovědí a potom řekl: "Ak sa nemýlim, tak teraz by mala ísť na rad Ty."
Podzvedla jsem obočí a začertila se na něj.
"Tak dobře, co by jsi rád věděl?"
"Čokoľvek :) trebárs mi povedz ako sa Ti tu páči a s kým tu si."
"Víš, já už jsem tady na tom samém místě asi po 5, ale na tomto ostrůvku jsem ještě nebyla :) Moc se mi sem nechtělo jet … Jsem tu s rodiči … Miro, prosím Tě, nevíš kolik je hodin?"
"Ty už chceš ísť? Zostaň ešte, prosím!" žadonil Miro a zároveň se tvářil smutně.
"To ne, je mi s Tebou vážně hezky, ale mamka se po mě určitě bude shánět ... měla by vědět, že jsem v pořádku."
"Oh jasne, ti rodičia … napadlo ma, keď si hovorila, že sa Ti sem moc nechcelo … môžem ťa aspoň pozvať na dnešný západ slnka?" zažmurkal na mě.
"Pokusím se přijít …" odpověděla jsem záhadně, ale při pohledu na mě, byste si pomysleli, že zastupuji červánky na obloze při onom západu slunce …
"Stretnem sa tu, dobre? Ja tu ešte chvíľu ostanem, ale ukážem Ti kadiaľ sa dostaneš "domov" suchou nôžkou. Dobre si to zapamätaj, nech večer nezablúdiš! :)"

Dovedl mě až k mostu, který dělil ostrov s pevninou a dal mi pokyny kudy dál. Byla jsem překvapená, že je to tak blízko. Zanedlouho už jsem byla ve své chatce, kde na mě už netrpělivě čekali. Zjistila jsem, že jsem zmeškala čas obědu a tak budu asi až do večeře hladem. Ale to přežiju, mám se snad na co těšit, no ne? :)

9.1.2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | 27. ledna 2012 v 18:20 | Reagovat

Pěkný...a máš dobrou slovenštinu...doufám,že brzy přidáš další dílek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.