5. část - Relaxační večer plný hudby

3. března 2012 v 21:48 |  Sex on the beach



"Kde si tak dlouho? Na pláži si nebyla, na volání neslyšíš? To musíme mít pořád o tebe strach?"

"Mami promiň, ztratila jsem pojem o čase no. Hodinky si do vody neberu … A pak jsem si povídala s jedním kamarádem …"

"Lindo, a od kdypak ty umíš řecky hm?" ptá se nechápavě mamka.

"Ale co tě nemá, to byl čes … teda slovenský kamarád. Je tady na dovolené s partou …"

"Aha. No tak to hlavně nepřeháněj. Abys pak nelitovala."

"Jasně mami … a to … po večeři jdu zase pryč, jenom abys věděla. Nevím, kdy se vrátím. Ale neboj, bude o mě určitě postaráno." Byla jsem myšlenkami úplně někde jinde, představovala jsem si, jak bude vypadat dnešní večer :)

Mamka mě ještě poučovala o správném chování a bezpečnosti, ale to už jsem vůbec nevnímala, odplula jsem do pokoje zhodnotit mé dojmy a pocity a také si rozmyslet, co si vzít na sebe.

Nakonec jsem zvolila šaty zdobené květinami a na to lehký svetřík, přece jenom večer už bývá chladněji.


Celá nesvá a rozechvělá jsem zasedla v 6 hodin ke společné večeři, ale moc jsem toho nesnědla. Moc jsem byla zvědavá, jak bude Miro vypadat a jak bude probíhat celý večer. O detailech jsem moc nepřemýšlela, abych nebyla nakonec zklamaná. Variantu, že přijdu na domluvené místo a on tam nebude, jsem předem zavrhla.


"Co kdybych tam šla dřív a počkala na něj?" říkala jsem si. Posadím se na tu větývku a budu doufat, že co nejdřív přijde. A tak jsem se tedy vydala na cestu.


Jaké to bylo ale překvapení, když se pár metrů před místem, kde jsme se měli sejít, linuly kytarové tóny a v tom relativním tichu bylo slyšet praskání dřeva v ohništi. Potichu jsem našlapovala a poslouchala. Na chvíli bylo úplné ticho a tak jsem se zastavila i já. Jakmile začala hrát zase hudba, pokračovala jsem v chůzi, až jsem přišla na smluvené místo. Přede mnou seděl zády otočen Miro a vybrnkával si akordy na své kytaře a do rytmu mu plály plamínky z ohniště, které si sám postavil. Nic netušícímu Mirovi jsem pomalu položila své ruce na oči. Cítila jsem, jak se pořádně nadechl, jak jím projela moje energie. Pousmál se a opatrně sundal mé ruce z jeho očí a otočil se na mě: "Kdopak to sem prišiel? Čo tak skoro? Veľmi Ti to sluší, Linda :)

"Tobě taky Mirko." Nemohla jsem na něj oči nechat, měl na sobě bílou košili, modrobílé kraťásky a na nohách žabky. Ale více mě zaujal jeho parfém. Velmi příjemná vůně, která se rozlévala v okolí asi 2 metrů. Byl cítit skoro všude. Byla jsem tak omámená tou vůní, že jsem nereagovala ani na Mirovo vybídnutí posadit se vedle něj. Už už mě bral do náručí a sám mě posadil. Miro byl velmi překvapený z mé reakce. Necítil se být výjimečný. Tak to vidíte, jak dokáže pohledný chlap pobláznit během pár minut/vteřin mladou dívku. Alespoň v mých očích byl téměř dokonalý.

"Dobre, že si už tu, môžeme si spoločne zaspievať a skrátime si takto čakanie kým slnko nezapadne. Si pro?"

"Jéje Mirko, úplně si mě zaskočil, nejsem připravena zpívat" začervenala jsem se.

"Nevadí, ja začnem a keď budeš chcieť tak sa pridáš, okay?" Váhavě jsem přikývla. Zpívám sice ráda, ale pouze doma, kde mě nikdo neslyší. Moc mě ale potěšilo, že Miro má hudbu také velmi rád. Ani není moc času na přemýšlení, Miro se chopil kytary a udal první tóny.

D-A-Bm-G …

"Please come now I think I'm falling
I'm holding on to all I think is safe
It seems I found the road to nowhere
And I'm trying to escape
I yelled back when I heard thunder
But I'm down to one last breath
And with it let me say
Let me say

Hold me now
I'm six feet from the edge and I'm thinking
maybe six feet
Ain't so far down

…."

Pečlivě jsem pozorovala každý akord, který zahrál na kytaře, vychutnávala si každý jeho pohled, a viděla jsem, jak si to i on pořádně užívá. Ještě nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se ponořil tolik do hudby a prožíval ji, jako by byla součástí jeho samého. Písničku jsem bohužel neznala a tak jsem ho nemohla podpořit svým zpěvem, ač si myslím, že není o co stát. Byla jsem v úžasu z jeho hlasu, jak s ním pracoval a jak se do toho celý položil. Píseň byla skoro u konce, už jen vybrnkával poslední akordy … Zadíval se do mých očí a vypadalo to jako by v nich něco četl … Po chvíli začal znovu hrát :

"Is it getting better?
Or do you feel the same?
Will it make it easier on you now?
You got someone to blame
You say
One love
One life
When it's one need
In the night
One love
We get to share it
Leaves you baby if you
Don't care for it …"


"Mirkooo, jak jsi věděl? Moje oblíbená :) Ale …" pokynul gestem, abych už dál nemluvila… nechala jsem se unést atmosférou, kterou tvořilo romantické prostředí, slunce už pomalu začalo zacházet a začalo se šeřit. Plápolající plamínky se prolínali s praskotem suchého dřeva a líbeznými tóny kytary … přidala jsem se k Mirovi a společně jsme si užívali tuto úžasnou písničku. Když se naše pohledy spojily, věděli jsme, že to je to, co nás v životě velmi naplňuje. Hudba je pro nás vším. Tvoří část našich životů …

Byla jsem hrozně unešená, toto mě ani ve snu nenapadlo, že dovolenou u moře budu trávit v takovém to duchu. Moc to pro mě znamenalo a určitě si tento večer budu pamatovat celý svůj život. Zpívali jsme o sto šest a úplně jsme zapomněli na hodiny, všude nás objímala tma. Oheň už skoro také dohoříval. Nějakou dobu jsme jen tak seděli v objetí a poslouchali šplouchání vln. Byl to pořádný balzám na duši … Celé to prostředí působilo jako ukolébavka …

3.3.2012
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | 4. března 2012 v 21:42 | Reagovat

krása...jsem ráda,že jsi přidala pokračování a doufám,že na další nebudu čekat moc dlouho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.